Text: G. Salzmann
Na severozápadním okraji Thüringského lesa, doslova v „zeleném srdci“ Německa, leží město Eisenach. Malé domky s úzkými okny, vily a nová sídliště lemují křivolaké ulice a uličky. Zaplňují svými šindelovými střechami líbezné údolí, které se rozkládá mezi Wartburgem a Hörselským pohořím. Lutherův dům, Wartburg a rodný dům Johanna Sebastiana Bacha ještě dnes připomínají bohatou historii tohoto města. Ale pro nás, kteří žijeme ve věku techniky, je se jménem města nerozlučně spojeno jméno „Eisenacher Motorenwerke“ — Eisenašské motorové závody.
Motocykly, osobní vozy a rychlé stříbrné šípy na závodních drahách nesou písmena EMW do celého světa. A právě o jednom novém výtvoru EMW chceme dnes čtenáře informovat.
Již po měsíce se v odborných kruzích šeptalo, že se v Eisenachu připravuje něco nového. Náhle se rozneslo, že jde o další zdokonalení osvědčeného vozu IFA F 9, který byl Eisenachem převzat jako EMW 309/1.
A teď tu pojednou stojíme před novým EMW 311 „Wartburg“. Snad je zajímavé nejprve si jej prohlédnout zvenčí. Na první pohled vidíme, že byla karoserie provedena v pontonovém tvaru. Ovšem není to čistá pontonová karoserie, jak jsme na ni u mnoha jiných vozů zvyklí. V tomto novém tvaru přišel k platnosti spíše italský tón ve stavbě vozů, který vyzdvihuje plynulé linie a jemné zvlnění.
Za poměrně plochým profilem chladiče leží pod lehce sklopenou kapotou známý tříválcový dvoutaktní motor. Úplnou přestavbou spalovacího prostoru se zvýšil jeho trvalý výkon na 34 koně, krátkodobý vrcholný výkon na 36 koní. Také byl změněn starý rozdělovač elektrického zapalování. Místo něho má dnes motor třípákový zapalovač s třídílnými cívkami. Tím se dosahuje bezpečného zážehu mohutnou jiskrou i při nejvyšších obrátkách motoru. Znamená to pro dvoutakt významné zdokonalení. Připomeňme ještě, že při zvednutí kapoty se samočinně zapne osvětlení motorového prostoru, umístěné vedle zplynovače. Je to malé, ale cenné zlepšení, jakých má wartburg celou řadu. Kdo již jednou uvázl pro poruchu motoru v noci na silnici, dovede je zvláště ocenit.
Ale nasedněme, abychom mohli nastartovat. S povděkem zjišťujeme, že byl tento vůz postaven se čtyřmi dveřmi. Ani nás už nepřekvapí, že se při otevření předních dveří zapne současně i vnitřní osvětlení. A teď sedíme po prvé za volantem, který je umístěn velmi pohodlně před horní částí těla.
Vpravo je na jeho tyči rychlostní páky, vlevo přepinač pro směrovky. Jestliže jsme doposud kritisovali po léta nezměněné panely s tachometrem a jinými ukazateli, bylo tu v typu 311 vytvořeno něco docela nového. Je to výrazem toho, o čem řidiči doposud jen snili. Vlevo od volantu je tachometr ve tvaru hodin, vpravo pak kombinace ukazatele stavu benzinu, tlaku oleje a ampérmetru (???). V tomto kombinovaném přístroji jsou také čtyři kontrolní lampy, z nichž obě vnější upozorňují na činnost pravé a levé směrovky. Levá vnitřní žárovka kontroluje nabíjení baterie, pravá ukazuje rozžehnutí dálkových světel.
Kromě toho je na panelu místo pro namontování rozhlasového přijimače, superhetu, vyráběného RFT v Halle. V každém voze je připraven látkou vylepený výřez pro reproduktor a víkem zakrytý otvor pro knoflíky jeho obsluhy.
Vyklenuté přední sklo je z netříštivého materiálu a je v zimě ohříváno proti námraze dvěma odmrazovači, ovládanými s panelu. Tím končíme naši krátkou prohlídku a zahajujeme jízdu.
Vlevo od volantu zasuneme zapalovací klíček, stiskneme vpravo startér, uvolníme ruční brzdu mezi oběma předními sedadly. Levá noha stiskne spojku, pravá ruka zasune rychlostní páku z nulové polohy nahoru — a již vyjíždíme první rychlostí. Po několika metrech zapínáme druhou rychlost. Opravdu, přepínání rychlostí u volantu je podstatnou výhodou proti dosavadnímu způsobu, známému z F 9. Také třetí a čtvrtou rychlost zapojujeme velmi snadno. Ačkoliv vestavěný volnoběh přepínání rychlostí podstatně ulehčuje, je dobře šetřit pohonné součásti tak, že nepřepínáme na vyšší rychlost bezprostředně, nýbrž posečkáme okamžik v nulové poloze, až se rychlost pohonného soukolí přiměřeně zpomalí.
Náš vůz nyní jede vesele křivolakými ulicemi Eisenachu. Děti si hrají v jízdní dráze a psi si tu dnes dali dostaveníčko. Ale nikdy se neunavíme houkáním, protože je tlačítko houkačky na volantu, s něhož nikdy nespouštíme obě ruce. Za okamžik jsme na dálnici do Gothy.
Uháníme osmdesátkou. Nesmíme výše, zakazuje nám to číslice 352, udávající počet dosud ujetých kilometrů. Vpravo se před námi vynořila tabulka, upozorňující na příkré šestiprocentní stoupání. Tři páry očí se v tom okamžiku upřely na ručičku tachometru. Ale ta zůstává až na vrchol silnice stále na osmdesátce. Překvapující výsledek! Ale i zrychlování, jak jsme si je na rovné silnici stopli, je právě tak účinné.
Zde jsou získané hodnoty:
| Rychlostní stupeň | Rychlost | Čas |
|---|---|---|
| I | 0–20 km/hod. | 3 sec. |
| I+II | 0–25 km/hod. | 5 sec. |
| I+II+III | 0–45 km/hod. | 9 sec. |
| I+II+III+IV | 0–80 km/hod. | 30 sec. |
Nemůžeme tedy ani v tomto směru odepřít novému vozu plnou pochvalu. Jen ještě musíme dodat, že také na příjezdu k starému hradu Wartburgu, který má značně zvýšené stoupání a je velmi nerovný, náš vůz ani nezakolísal.
Dvě malé příhody, které jsme na konci jízdy zažili, zaokrouhlí ještě vaši představu o výhodách tohoto vozu. Pro jízdu příštího dne jsme chtěli opět naplnit nádrž benzinem. Ale naše pokusy otevřít závěr nádrže, nacházející se v pravé zadní části vozu, zůstaly bez výsledku. Teprve náš přítel ze závodu nás upozornil, že lze závěr otevřít jen zevnitř vozu z prostoru pro zavazadla, takže je při tom krádež benzínu vyloučena.
Tento prostor je jinak dostatečně veliký a při otevření víka se samočinně osvětlí žárovkou. Když jsme vjížděli s vozem za tmy do garáže, přesvědčili jsme se na praktickém příkladu, jakou výhodou je, že se oba zadní reflektory samy rozsvítí při zasunutí zpáteční rychlosti.
